John Carter, Iten

Jestliže zažijete, jak malé africké dítě vyskočí za svižně se kutálející zašpiněnou pneumatikou, smějíc se ji snadno podběhne ve svahu a zručně ji mezi dlaněmi sevře a zastaví, nejspíše vás nepřekvapí, když po takovémto ekvibrilistickém kousku vám děti obratně ukážou na místní pneuservis, pozdravi vás a pozvou skromně dále.

Nejčastějším pozdravem je bezesporu How are you, respektive How r u (zní jako hvarju). Tento způsob uvítání se zdá být dle používané frekvence povinnou výbavou každého dvou a víceletého dítěte a zřejmě se stal i společenským standardem.

Velmi často si připadáte jako John Carter ve filmu Mezi dvěma světy, kde se hlavní hrdina teleportuje z Virginie, USA, během 19. století na jinou planetu, jejíž civilizace ja naprosto odlišná od té naší. I červenohnědá půda vám připomene pořízené satelitní snímky z povrchu Marsu, resp. planety Barsoom, kde se filmový příběh odehrává.

Kdybychom pátrali dále, našli bychom více podobností, ovšem v městečku Iten, konkrétně v jeho nejchudší oblasti, kde se odehrává náš příběh, si povšimněte, v jakém souladu zde místní žijí nejen v rámci svého společenství, ale zejména se zvířaty.

Stádo ve velikosti několika krav, koz nebo ovcí tu bežně potkáte s včele s chlapečkem, který je vede po pastvě domů po úzkých stezkách poblíž hlavní frekventované asfaltové silnice nebo je spatříte přivázáne k dřevěným kolikům, krmíc se zbývajícími trsy vyprahlé trávy.

O pár domů od toho našeho procházíte po uličce mezi vysokými plechovými ohradníky připomínající plot, zatímco vás osloví žena věšící prádlo, s úsměvem na rtech a neutuchajícím nadšením oznamuje, že v únoru po dlouhém období sucha na krátkou dobu přijde snad i déšť. Věříme, že brzy zaprší, cesty jsou již velmi prašné a projíždějící Tatra vám zamezí výhled až na několik dalších minut.

Pokud máte štěstí a nevidíte ani na krok před sebe, nevšimnete si v příkopu pár týdnů ležící mrtvolu psa, jehož znehybnělé tělo vypadá jako vycpaný plyšák nadměrné velikosti z obchodu s hračkami pro děti od 3 let. Jen s tím rozdílem, že byste se při pohledu na něj hrůzou otřásli.

Když se po takovém zážitku vracíte domů, vedle obchodu s velmi kvalitním a chutným pečivem i přes oblak prachu ucítíte štiplavý zápach z hořících odpadků tvořených zbytkem jídla, nejrůznějších obalů potravin a plastových láhví.

Přesto všechno na jednoduchou otázku How r u, odpovíte vždy stejným způsobem:

I am fine thank you. And how r u?

A myslíte to naprosto vážně. Postupně si totiž zvyknete na sucho v ústech, prach mezi zuby, pravidelně se nepravidelně opakující výpadky elektřiny a po ledovou sprchu a týdny bez žiletky, deodorantu, parfému a podobných zbytečností.

Tak jako na řadu otázek ohledně smyslu života, v Itenu nedostanete ani na tuto otázku odpověď.
Přesto víte, že svět je naprosto v pořádku a vy jste šťastní, že tady můžete být, ačkoliv je právě 6 hodin ráno času a vy nemůžete již několik hodin usnout.

Proč asi?

Zajímavosti

Další keňské pokračování John Carter, Iten byla napsána v noci na úterý 17. ledna během probdělé noci bez elektrického proudu, teplé sprchy a úžasného místního pokrmu samosa, jejíž prodej byl těsně před naším příchodem ukončen. Zachránily nás jen dopředu nakoupené zásoby jídla a panák speciální tmavé Bacardi Carta Negra dovezené z turecké bezcelní zóny, jejíž název zde není vhodné vyslovit nahlas.

img_1293

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s